Po 100 kilometrech mlhy jsme se ocitli mezi kopečkama s modrou oblohou. Zkusili jsme lyžovačku ranní, odpolední i večerní. Pocítili jsme, co je to když na horách vítr šlehá do obličeje, když štípě mráz do tváří. Ale i jaká je síla sluníčka a jak vám sluníčko ohřeje zmrzlé ruce. Lyžování nás bavilo, vše jsme zvládli, až na pár modřin a otlačenin.
Šumava je krásná, jako každé hory. Ale je dobré si někdy ty kopečky i vyšlápnout pěšky. Pak si člověk uvědomí, ten rozdíl, oproti naší nížině. Navíc si pak můžete dát nějakou tu odměnu.
