Prostě pohodová dovča na pláži. Nic s čím by se kdo chlubil na internetu. Odpočinek a trošku i čas se zastavit a přemýšlet.
Zjistil jsem, že o dovče se těším na každé ráno. V běžném životě málokdy.
Poslední dobou si čím dál více vážím toho, že jsme každý večer jako rodina zdraví, nic nás nebolí nebo nemarodíme. Asi už stárnu, nebo co.
Ale nebudu tady zase tolik filozofovat a trošku to odlehčím.
Vybrali jsme si hotel, kam se přesunulo snad půl Slovenska včetně Nízkých Tater. Nečekal jsem to u tohoto typu hotelu. Každopádně jsem si připadal na chvíli zase jak v Československu.
A ještě pár pocitů a postřehů z Řecka:
Vytáhl jsem paty z hotelu a proběhl se v okolí. Pocit jsem z toho dobrý neměl, necítil jsem se tam moc bezpečně. Ale možná to bylo jen mou zvolenou trasou pustinou a zvláštním terénem. Běžel jsem i přes shořelou pláň a uvědomil si sílu místních požárů. To dokumentovala i dvě místní požární letadla, které vypouštěla v letu nepoužitou vodu na hašení nad mořem. Je neuvěřitelné, jak se místní vegetace dokáže vzchopit a najít si zase cestu a růst.
Zažil jsem červenou vlajku na pláži, asi podruhé v životě. Nesmělo se do vody, byly vlny a foukalo. Ale zato se dalo dívat na místní borce na kitu. Dalo se snít o tom, jaké by to bylo, létat jako pták. Ta svoboda.
Když jsme u těch ptáků – viděl jsem místní vlaštovky, jak se houfují na telegrafních drátech. Nechápal jsem, kam asi poletí. Myslel jsem, že ty naše létají tam do teplých krajin. A ještě k té červené vlajce, den předtím byly vlny o krapet větší a nikdo nic neřešil a v pohodě jsme se koupali.
Zatřásl se nám domek, ve kterém jsme bydleli, když se 7 km od nás zachvěla Země zemětřesením o síle pár stupňů Richterovy škály. Vzpomněl jsem si na to, když v naší ulici odstřelovali skálu, aby položili nějaký trubky. Dům se zachvěl úplně stejně.
Dvakrát nad pláží prolétly stíhačky tak nízko, až to bylo divné. Hned každého napadne, že je vlastně pořád ta nesmyslná válka.
Byl jsem na Peloponésu, z pláže jsem koukal na ostrov Zakynthos. Je zajímavé že na Zakynthosu, tam kam jsem se díval, se klade velký důraz na ochranu želv Careta Careta. Po pláži chodí ochránci, je omezený vstup na pláž ve večerních hodinách, želví hnízda se ohraničují a hlídají. Tady na Peloponésu jsou pláže úplně stejné a želvy tam hnízdí také. Ráno když běžíte po pláži, vidíte pásy a stopy jak od traktoru, který vyjíždí jakoby z moře, pak se otočí a zase zajíždí do moře. Ano, je to od želv. Ale ochránci nikde, vesele se vše pošlape a nikdo nic neřeší.
Dovolenou jsem si moc užil, ale na tom našem Světě je ještě moc věcí, které by chtěli narovnat.
Já sám bych se rád naučil soustředit se na ty podstatné věci a ty malicherné banality nechat plavat. Jde mi to těžko. Ale každá dovolená mi vlévá krev do žil, tak snad brzy bude další…